Spousta lidí alespoň jednou v životě zatoužila zkusit, jaké to je tvořit vlastní oblečení. Oděvní školy každoročně opustí několik desítek absolventů, plných nadšení do vlastní tvorby, ale většina z nich časem skončí v lepším případě v některém z módních řetězců a v tom horším někde v kanclu. Představa o slavné značce a školní elán se většinou rozplyne první srážkou se skutečnou realitou.
1/ Čas a kapacity
Dvě věci, které spolu souvisí a jsou podstatné jak na začátku, tak po celou dobu fungování. Vytvořit návrh, ten posléze převést do konstrukce a střihu, podle střihu věc ušít (většinou to nevyjde na první pokus), nafotit, zpromovat a poté ji ještě umět znovu vyrobit alespoň v menší sérii. To obnáší spoustu dlouhých dní, probdělých nocí a nervů. Pokud na to máte jen dvě ruce (své vlastní), chce to opravdu hodně času a odříkání. Pokud těch rukou potřebujete více, chce to dobré věrné a nadšené přátele (alespoň na začátku), nebo dost peněz na najmutí švadleny.
2/ Finance
Pokud to myslíte opravdu vážně, obvykle se nevyhnete poměrně velké počáteční investici. Jestli chcete šít na domácím šicím stroji za supermarketu, který koupíte za 4 tisíce, tak na to rychle zapomeňte. Jednak ten stroj moc nevydrží, navíc je pomalý, nepřesný a moc toho neumí. Krom stroje je potřeba investovat také do materiálu, různých šicích potřeb a zařízení ateliéru. Teď samozřejmě nemluvím o těch, co dělají módní značku tak, že nakoupí a nechají potisknout reklamní textil, protože to není fashion, ale obyčejný merch.
3/ Zákazníci
Kapitola sama o sobě jsou zákazníci. Zvláště česká klientela stojí opravdu za to. Často si dovolí srovnávat vaše výtvory s věcmi z řetězců, nebo hledat nedostatky. Je také spousta lidí, co si věc objedná a pak nevyzvedne, v horším případě si dá něco do zámluvy s tím, že po výplatě si to určitě vezme (většinou jsou to kamarádi, kterým neumíte říci Ne). Na konci sezóny pak zjistíte, že vám zbyla spousta neprodaných věcí, které musíte dát do výprodeje, nebo je rozdáte jako dárky 😀
Další skupinou jsou lidé, co si vás pletou se zakázkovým krejčovstvím, nebo úpravnou oděvů. Sotva stíháte tvořit věci z vlastní kolekce a stále vás kontaktují lidě s dotazy typu „koupil jsem si v nákupáku ve slevách kabát a potřebuji ho zúžit“ nebo „když ti pošlu obrázek, ušiješ mi to?“. Navíc většina těchto lidí si u vás zpravidla nic nekoupila a ani nekoupí. Už jen pocit, že vás považují za obyčejnou švadlenku je opravdu motivující 😀
4/ Podpora okolí
Další zvláští jev, se kterým se osobně setkávám, je podpora okolí. Když pominu mojí mámu, která šila celý život a má tak tendence od této práce odrazovat, se najde i mnoho přátel, co vám řeknou, jak jsou vaše věci super a jak jste šikovní, čímž to ale většinou končí. V reálu pak většinou ani nedají like na fotku vašeho výtvoru (což je pro vás důležité kvůli dosahu příspěvku), natož aby třeba podpořili sdílením.
Další kategorií jsou ti, co si něco od vás pořídí, pak dají fotku outfitu na Instagram, kde otagují co se dá, včetně toho, že mají třeba kalhoty ze Zary, boty od Adidasu, kšiltovku Vans… ale samozřejmě to tričko od vás ne. A ti samí lidé pak často navenek prohlašují, jak jsou proti řetězcům a rádi by podporovali někoho lokálního 😀
5/ Vlastní tvorba
Ač je opravdu náročné tvořit vše od začátku, je z dlouhodobého hlediska lepší se vyvarovat dělání merche. Přešívání, potisk a úpravy koupeného (většinou reklamího) textilu se možná může jevit jako jednodušší a ekonomické, z dlouhodobého hlediska je to ale často cesta do pekel a zákazníci to časem stejně poznají. Proč si má někdo koupit tričko, které je totožné s jiným, jen má váš potisk? Podobných „značek“ už je nyní na trhu dost a popravdě, to už si člověk rovnou může nakoupit v řetězci.
6/ Nadšení a motivace
Bez nadšení a motivace by toto vše ani nešlo. Počáteční nadšení díky výše uvedenému časem opadne a zůstane rutina. Proto je dobré občas někam vyrazit, nasát inspiraci v zahraničí (ideální je pouliční móda ve velkých metropolích), koupit si zahraniční časáky a hlavně obklopit se lidmi podobného smýšlení, co dokází podpořit. V tomto ohledu není na škodu také neustálé vzdělávání (například kurzy, různé přednášky a workshopy), kde se dozvíte nejen spoustu nových věcí, ale poznáte i podobně „postižené“ lidi, jako jste vy.
7/ Pro ten pocit
A nyní něco pozitivnějšího. Když se vše daří, ten pocit vytvořit něco, o co je mezi lidmi zájem, je k nezaplacení. A ten pocit, když potkáte na ulici člověka, který má něco od vás. A také ten pocit, že děláte něco vlastního, co si řídíte a ovlivňujete sami.
A na závěr?
Doufám, že článek nevyzněl moc demotivujícím dojmem. Nevím, zda je ovlivněn momentálním rozpoložením, kdy po návratu z cest sedím doma a přemýšlím, co dělat, nebo nutkání, že se vrátím k něčemu, co mám již pár let rozdělané. Každopádně tato kapitola je u mě stále otevřená. Zároveň nechci, aby článek vyzněl jako pokus o rady, ale můj osobní postřeh a obecně názor na věc.
P.S. Až si budete někdy kupovat nové oblečení, zkuste se zamyslet nad tím, kolik práce a úsilí může být i za obyčejným tričkem a proč výrobek od lokálních designérů může stát více, než ten, co pořídíte někde v řetězci.
petebrandy.wordpress.com 