Londýn byl další zastávkou mého letního cestování po Evropě. Ačkoli to nebyla má první návštěva, tato cesta měla několik zvláštností a svých nej. Například nejkomplikovanější příprava a shánění adaptéru na britské zásuvky, nejzmatenější nákup letenek a změna termínu den před odletem, obavy ohledně transferů, kdy jsem měl přiletět na jedno letiště a odletět z jiného. Nakonec však zůstal nejdéle trvající pozitivní dojem a výlet se zatím nejhladším průběhem. Bohužel měl ale tento výlet zatím nejmenší ohlas na mém Instagramu.
Do Londýna jsem měl původně odletět již před měsícem s nízkonákladovými aerolinkami. Kombinace pro mě nevhodného letiště, časů odletů a omezená velikost příručního zavazadla, mě nakonec přiměla ke stornu letenek (respektive výměny za jinou destinaci). Nakonec jsem letěl až minulý týden s klasickými aerolinkami (British Airways), u kterých se mi podařilo najít letenku za dobrou cenu. Jednou z nesporných výhod letu s British Airways je, že létají na letiště Heathrow, ze kterého jezdí metro. Odpadají tak starosti s transfery vlakem, nebo autobusem a nemusíte ani tolik řešit velikost příručního zavazadla.
Jak jsem již psal, nebyla to má první návštěva Londýna, proto jsem vynechal většinu památek a má první cesta vedla do čtvrti The City, z níž se stává takový menší Manhattan.
The City se nachází kousek od Toweru a od mé poslední návštěvy zde vyrostla spousta nových moderních výškových budov. Už tu nevyčnívá jen okurka (oficiálně budova Swiss Re), ale přibyla spousta dalších zajímavých staveb. Nejvíc mě svým tvarem baví Walkie-Talkie, která má v posledním patře velkou zahradu, která je navíc po předešlé rezervaci veřejně přístupná.
Kousek odtud je katedrála St. Paul, kde měla svatbu princezna Diana a také Millenium Bridge, po kterém jsem se vrátil zpět na druhou stranu Temže.
Také jsem musel navštívit Big Ben, než se na 4 roky z důvodu oprav odmlčí (vlastně šlo o poslední víkend provozu). Davy turistů mě sice odradily projít si v klidu okolí, ale zvládl jsem alespoň pár fotek a pak raději zmizel zpátky do metra.
Odtud metrem na Piccadilly, ze kterého je to kousek na i Trafalgar Square. Nakonec jsem si prošel ještě několik čtvrtí v okolí, jako Soho a China town.
Také jsem nemohl vynechat shopy a koupil jedno tričko v Gapu, které je mi ale jaksi krátké (nechápu, podle čeho dělají ty délky). Co se týče jídla, v duchu low cost výletů byla jen rychlovka v mekáči. Pak ještě pár pochůzek po okolí a večer zpět na letiště.
Co se týče dopravy, Londýn má skvělou rozsáhlou síť metra a pokud si pořídíte Oyster Card, dá se jezdit za přijatelnou cenu (po dosažení určitého limitu, tuším 8 Liber, už karta neodečítá další peníze a jezdíte zadarmo). Btw Oyster Card jde nahrát i na kreditku. No a neměl bych také zapomenout na klasické dvoupatrové autobusy, které potkáte prostě všude a bez nich by to snad nebyl ani Londýn.
A závěrem? Kosmopolitní město, které má svou atmosféru a nikdy mě neomrzí. Kdo někdy navštívil Londýn, určitě mi dá za pravdu. Přestože jsem zde nebyl poprvé, určitě se ještě vrátím (hlavně mi ještě zbyl kredit na Oyster Card). Zatím jedna z mých nejlepších letošních cest, už jen proto, že se obešla bez dopravních komplikací, bloudění, a přálo i počasí. Jen škoda, že jsem nepořídil více fotek (o to větší důvod se vrátit).
petebrandy.wordpress.com 